„Původně jsem měl pramen jen přespárovat a opravit zídky a dlažbu, ale když jsem začal svrchu sekat spáry, začalo to padat. Nedrželo to. Do poloviny byl pramen zvětralý, prostředek byl jakžtakž tvrdý a dole vypadávaly zvětralé kameny. Domluvili jsme se tedy, že pramen celý rozdělám,“ popisuje začátek oprav Moravec.

Pracovní postup musel schválit Odbor stavebního úřadu a  územního plánování. Během této doby si kolemjdoucí mohli všimnout stovky malých papírků, kterými byla mohyla polepena. „Kromě toho, že jsem si udělal hodně fotek, jsem si při čekání na rozhodnutí polepil pramen lístečky. Abych, kdybych si náhodou nebyl jistý, se podíval na číslo lístečku a věděl zhruba, kde který kámen byl,“ vysvětluje Moravec.

Po schválení postupu začal řemeslník pečlivě rozebírat jednotlivé kameny, až Alžbětin pramen na chvíli úplně zmizel z povrchu. „Hodně lidí mi říkalo, že už to nedám dohromady, ale já jsem se toho neobával,“ vzpomíná Moravec. Při opětovné stavbě mohyly pak provedl několik drobných opatření zajišťujících nyní větší stabilitu pramene.

Pramen, z něhož si místní připravují kávu

K prameni se i při probíhajících opravách vydávali pravidelní návštěvníci, někteří dokonce každý den. „Největší zážitek mám z  pána, který přijel s  vozíkem, vytáhl barely a  naléval si vodu do nich. Tvrdil, že není místní a že si vodu vozí domů,“ vypráví Moravec. „A všichni mi také říkali, že kafe si nedají z jiné vody než této.“

Někteří obyvatelé Jeseníku mu také vyprávěli, jak pramen kdysi vypadal. „Úplně nahoře je čep, na němž prý kdysi stála mramorová váza s otvory, ze kterých po dešti vytékala voda. Dokonce sem přišla jedna babička, která tvrdila, že má fotku, ale od té doby jsem ji neviděl.“ Zatímco váza pramen nezdobí, jiné prvky ze supíkovického mramoru se po vyčištění vrátily na své místo kolem výtokové trubky. „V minulosti už někdo tento prvek nejspíš obnovoval, protože když jsem tady kopal, našel jsem v zemi tři stejné části,“ doplnil Moravec, který ještě v závěru svých prací vyměnil původní dlažbu za novou kamennou a zlepšil tím i přístup k Alžbětinu prameni - památce postavené roku 1863 frývaldovskými občany jako pocta císařovně Sisi.

„Jsem velmi ráda, že také v letošním roce jsme opravili další z našich památek. Za obnovou Alžbětina pramene je poctivá práce řemeslníků, ale i finanční podpora našich občanů a Olomouckého kraje. Díky společnému úsilí může Alžbětin pramen nadále připomínat naši historii a sloužit místním i turistům. Všem, kteří se na projektu podíleli, patří poděkování,“ uvedla starostka Jeseníku Zdeňka Blišťanová.

Libor Moravec žije v Mikulovicích, původně se vyučil elektrikářem, ke kamenickým pracím se dostal díky svému dědovi. V roce 2023 se podílel na obnově Anglického pramene ve Smetanových sadech, kde stavěl zídku. Jeho práce na Alžbětině prameni zahrnovala téměř všechny aspekty obnovy, kromě vytesání nápisu a  letopočtu na pamětní desku a výroby kovové mříže. „Děkuji, že jsem mohl pramen opravit. Dělávám v  Brně a  Praze a  doma jsem toho vytvořil málo. Chtěl jsem, aby tady po mně v  kraji něco zůstalo,“ říká Libor Moravec.

Díky tomu, že občané využívají služeb jesenického RE-USE centra v Lipovské ulici, se v roce 2023  na opravu pramene vybralo 55 940 Kč. Za to vám, jeseničtí občané, děkujeme. Na opravu také získalo město dotaci z Olomouckého kraje ve výši 51 000 Kč. Celková oprava stála bezmála 112 tisíc Kč.