31. 10. 2025 / 12:00
Proč se lidé bez přístřeší zdržují na veřejných místech, proč někteří nevyužívají nabízenou pomoc a jaké možnosti má město při řešení konkrétních problémů? Připravili jsme odpovědi na nejčastější otázky, které se v souvislosti s lidmi bez domova objevují.
Některé osoby bez přístřeší pracují, často jde o sezónní práce nebo příležitostné brigády. Pravidelnou práci je těžké dlouhodobě zvládat bez stabilního místa k bydlení, odpočinku a základní hygieně. U některých lidí může být důvodem také zdravotní stav nebo jednoduše to, že pracovat nechtějí.
Osoby bez přístřeší mohou veřejný prostor využívat stejně jako ostatní a není možné je z něj vykázat pouze proto, že v něm pobývají. Stejně jako všichni ale musí dodržovat zákony a pravidla města – pokud je porušují nebo ohrožují sebe či ostatní, může policie zasáhnout. Sociální služby mohou nabídnout pomoc a zázemí, jejich využití ale nelze člověku nařídit.
Lidé se obvykle vracejí tam, kde to znají, kde se mohou potkat s dalšími lidmi a mají poblíž obchody, služby. Člověk bez přístřeší navíc nemá domov, kam by se na konci dne vrátil, a proto se některá veřejná místa stávají součástí jeho každodenního života.
Využití sociálních služeb je dobrovolné a každá služba má svá pravidla – například omezení vstupu pod vlivem alkoholu nebo pravidla chování vůči ostatním. Někteří lidé službu využít nechtějí, nemohou splnit její podmínky nebo pro ně vhodná služba není dostupná.
Jeseník je přirozeným centrem celého regionu. Lidé z okolních obcí sem přijíždějí za úřady, zdravotní péčí, obchody, dopravou i sociálními službami a stejné je to i u osob bez přístřeší.
V menších obcích navíc řada těchto možností vůbec není nebo je dostupná jen omezeně.
Důležitou roli hrají také osobní vazby. Někteří lidé mají v Jeseníku rodinu, známé nebo další kontakty, jiní si je zde vytvořili v průběhu života. Pro člověka bez vlastního bydlení je přirozené zůstávat tam, kde se vyzná, zná další lidi a může si obstarat věci, které potřebuje.
Vytvoření místa, kde by osoby bez přístřeší mohly během dne pobývat, je jednou z možností, jak situaci ve veřejném prostoru řešit. Také v Jeseníku se o této možnosti jednalo, zatím se ale nepodařilo najít shodu na tom, kde by takové místo mělo být.
Ani jeho vznik by však neznamenal, že osoby bez přístřeší přestanou využívat náměstí, parky nebo další veřejná místa. Využití takového prostoru by bylo dobrovolné a lidem nelze zakázat pobyt ve veřejném prostoru jen proto, že jsou bez přístřeší.
Ne. Dospělého člověka nelze nutit, aby využil sociální službu nebo přijal nabízenou pomoc. To ale neznamená, že po prvním odmítnutí pomoc končí. Sociální pracovníci ji mohou nabízet opakovaně a člověk se může do služby vrátit, i když ji předtím opustil.
Někdy je také potřeba řešit věci postupně. Člověk, který nemá zajištěné ani základní potřeby, jen těžko začne řešit práci, dluhy nebo jiné složitější problémy. I proto může nějakou dobu trvat, než je člověk připravený udělat další krok.
Jiná situace nastává, pokud je bezprostředně ohrožen jeho život nebo zdraví. Tehdy už může být potřeba zásah zdravotníků nebo policie.
Pomoc a dodržování pravidel nejsou v rozporu. Pokud někdo svým chováním obtěžuje nebo ohrožuje ostatní, je potřeba takové chování řešit. Zároveň má smysl člověku nabízet pomoc, která může předejít tomu, aby se jeho situace a s ní spojené problémy dál zhoršovaly. Sociální služby proto nepomáhají jen konkrétnímu člověku. Jejich úkolem je také předcházet zhoršování situace a omezovat její negativní dopady na okolí.
Neexistuje žádná automatická „dávka pro osoby bez přístřeší“. Někteří lidé navíc nepobírají žádné dávky – například proto, že o ně nepožádají, neumějí si je vyřídit, nemají potřebné doklady nebo mají s jejich vyřizováním špatnou zkušenost.
Jednou z možností pomoci je mimořádná okamžitá pomoc (MOP). V případě, kdy člověku kvůli nedostatku peněz hrozí vážná újma na zdraví, může být jeho příjem doplněn do výše existenčního minima, které je nyní 3 130 Kč měsíčně (platné k říjnu 2026). Neznamená to ale, že každý člověk bez příjmu automaticky dostává každý měsíc 3 130 Kč.
Lidé bez pravidelného příjmu proto získávají peníze různými způsoby – například příležitostnými přivýdělky, pomocí známých nebo žebráním. U části lidí mohou být zdrojem peněz také nelegální způsoby, nelze to ale vztahovat na osoby bez přístřeší obecně.
Jednotlivé problémy se často navzájem ovlivňují. Bez stabilního bydlení se těžko řeší zdravotní stav nebo závislost, zároveň ale právě duševní onemocnění nebo závislost mohou člověku ztěžovat získání a udržení bydlení.
Každá služba má přitom jinou úlohu – sociální služba nemůže nahradit zdravotní péči, zdravotníci neřeší bydlení a policie může zasáhnout v konkrétní situaci, ale nemůže vyřešit její příčiny. U lidí, u kterých se potkává více problémů najednou, je proto nejdůležitější, aby jednotlivé služby a instituce spolupracovaly a jejich pomoc na sebe navazovala.
Člověka nelze nutit, aby z Jeseníku odjel jen proto, že je bez přístřeší nebo pochází z jiné obce. Pokud ale sám chce odjet někam, kde má rodinu, bydlení, návaznou službu, léčbu nebo jiné zázemí, mohou mu sociální pracovníci s cestou pomoci.
V odůvodněných případech se daří ve spolupráci města a sociálních služeb zajistit také úhradu jízdného. Smyslem takové pomoci ale není člověka poslat pryč, ale pomoci mu dostat se tam, kde může na řešení své situace navázat.
Bezdomovectví nemá jednu příčinu, a proto nemá ani jedno jednoduché řešení. Nestačí více policejních kontrol, jedna sociální služba nebo jen nabídka bydlení. U každého člověka může být situace jiná a často je potřeba řešit několik věcí současně.
Bezdomovectví jako společenský problém nejspíš nikdy úplně nezmizí. To ale neznamená, že se s ním nedá nic dělat. Naopak – čím déle člověk zůstává bez pomoci na ulici, tím obtížnější a také nákladnější může být řešení jeho situace. Český výzkum ukázal, že velkou část veřejných nákladů spojených s životem na ulici tvoří například zdravotní péče a že včasná sociální pomoc může tyto náklady snižovat.
Proto má smysl předcházet ztrátě bydlení, pomáhat lidem, kteří se bez domova ocitli, a zároveň řešit konkrétní problémy, které vznikají ve veřejném prostoru.
VÝZKUM: Člověk bez domova stojí statisíce. Nejdražší je nepomáhat, překvapil výzkum
Je na vás, jak se v takové situaci rozhodnete. Pokud chcete pomoci, ale nechcete předávat peníze přímo, můžete podpořit organizace, které s osobami bez přístřeší pracují, nebo nabídnout konkrétní pomoc.
Pokud vás někdo požádá o jídlo a chcete mu ho koupit nebo dát, můžete. Stejně tak je ale úplně v pořádku žádost odmítnout. Nemáte povinnost peníze ani jídlo dávat a nemusíte se kvůli odmítnutí cítit nepříjemně.